Prosinec 2007

Garfield a úterý

11. prosince 2007 v 16:23 | Tygřík |  Garfield
No ano, čtete dobře. Nejdu nadávat na pondělí, to až jindy... Ale zaměřila jsem se na úterý. To je taky blbej den:))

I když je tu důvod, proč mít úterý v oblibě:) :
Ale na druhou stranu...
No tak si to přeberte...:) Já osobně mám úterý ráda - není to pondělí...ale může být samozřejmě stejně agresivní jako pondělí, to když se maskuje...:D
Tak úterý zdar, Vaše Tygřík:-*

Garfieldova lekce společenského chování

10. prosince 2007 v 18:12 | Tygřík |  Garfield
Ahojte liďové...Tak nějak Vám dneska nemám náldau vůbec na nic. To víte - pondělí. Jsem na tom dokonce tak špatně, že ani nemám náladu na sérii stripů na téma pondělí (a že jich mám požehnaně...) Ale co mě vždycky zaručeně pobaví je Garfieldova etiketa. Doufám, že Vás také pobaví...:)

Tak tedy nejprve téma krkání (tomu bych taky mohla zasvětit článek, znáte Garfielda, žeano..)
Ale abyste si nemysleli, že je Garfield prase, k myším se tento chlupáč chová vskutku gantlemansky:)))
Ale k ženám...potažmo kočkám, už to chování nemá tolik společenské...:)
No ano, chudák Arlena... (Antik: Občas mi Garfield v chování k Arleně připomíná onoho neomaleného kamaráda, co měl připomínky k mojí postavě:))
A takový chudák Nermal, ten to taky nemá s Garfieldem lehké!
A o Jonovi nemluvě...
Až občas Jon má ten ztřeštěný nápad, že by se měl Garfield nad svým chováním zamyslet...Jak je patrné, Garf si z výtek nic moc nedělá:)
No tak doufám, že jsem aspoň někomu zpříjemnila alespoň trochu tento hnusný den zvaný pondělí, o jehož zrušení hodlám sepsat petici:))
Tygřík

Tygr

10. prosince 2007 v 17:30 | Tygřík |  Svět očima Tygříka
Tak mi to nedá a musím se pochlubit... Teda...pochlubit, aby to nebyla spíš ostuda, ale musím sebechvalně prohlásit, že navzdory všem očekáváním se moje kresba tygra skutečně podobá (sice vzdáleně ale přece jen podobá) opravdu tygrovi. Nebo si to alespoň troufám myslet...

Garfield ze života

7. prosince 2007 v 15:12 | Tygřík |  Garfield
No, než odběhnu zase na trénink, neodpustím si svého milovaného Garfielda, který mi nevídaně zvedl náladu. Celkem nedávno mi kamarád řekl, že jsem tlustá... Byť to myslel zřejmě z legrace, namíchl mě:) ale tenhle strip to kompenzuje a tak si v duchu říkám, že mu tenhle strip pošlu, až mi zase řekne něco velice potěšujícího:)
Všimněte si toho, jak se Garfield tváří a pak řekněte - no není Vám hned na tom světě líp?:)))
Vaše tygrovaná velmi komplikovaná hrouda:) A přeju pěkný víkend, počítám, že na další příspevek si budete muset pár dní počkat:)

Norah Jones

7. prosince 2007 v 14:45 | Tygřík |  Hudba
Je to až k nevíře, ale už druhou zimu strávím v příijemné společnosti Norah Jones. Pro ty, kteří stále nerozumí - Norah Jones je zpěvačka. Narodila se v roce 1979 a vyrostla v Texasu. Její styl se nedá "zaškatulkovat" - její oficiální web ( http://www.norahjones.com/ ) tvrdí, že její hudba je country, jiní tvrdí, že je to blues, jiní jazz, jiní zase pop nebo dokonce rock... Já osobně si myslím, že žádný ze zmíněných stylů se pro její písničky nedá použít, Norah si prostě jen tak proplouvá mezi všemi možnými i nemožnými styly a každý v tom může slyšet to, co právě chce. Pokud se jedná o mě, tak Norah do škatulky neřadím, Norah je prostě Norah;-)
Jako výborná pianistka účinkovala již dvakrát na jazzovém festivalu v New Orleans. Její debutové album Come Away With Mevyšlo v roce 2002 a sklidilo úspěch a cenu "Album roku" na Grammy Awards. Styly na tomto albu jsou údajně především soul a pop. Nedokážu posoudit... Pro mě se Come Away With Me rovná sluchátka do uší a pociťovat tu nádhernou pohodičku, která Vás bude příjemně houpat a hladit na duši stejně jako zpěvaččin příjemný sametově jemný hlas. Doporučení na písničky z tohoto alba? Asi Don´t Know Why, Come Away With Me, Cold Cold Heart, Turn Me On a Lonestar.
Můžete na YouTube čeknout na videa, ale kvalita bývá mizerná...

Don't know why
Come away with me
Cold cold heart
Turn me on
Lonestar

Druhé album Feels Like Homevyšlo o dva roky později a stylem je řazeno především do country. Norah se díky němu zapsala především v USA do podvědomí spousty lidí a vyneslo jí to opravdu velkou oblíbenost veřejnosti. A letos v lednu vyšlo zatím poslední album - Not Too Late a bohužel ještě stále nejsem jeho vlastníkem... Vánoce se blíží a kdybyste si náhodou někdo lámali hlavu nad tím, čím mi udělat radost, tak Vám sem dám i fotku přebalu:D
A teď vážně - doufám, že jsem tímto příspěvkem alespoň jednoho člověka nadchla natolik, že si Norah pustí a dá mi za pravdu, že teď v hektickém předvánočním čase, kdy se lidé na sebe věčně všude mačkají a stesují, tak je taková oddychovka v podobě hudby Norah velice přijímný balzámek na duši:)

Garfield a váha

6. prosince 2007 v 17:09 | Tygřík |  Garfield
Vzhledem k tomu, že Světlanka si dneska stěžovala na svou váhu, tak mám spešl pro ní sérii stripů o tom, jaké vztahy má se svou váhou Garfield:) Světli, doufám, že ti to zvedne náladu a ne mandle:))

No, Světlanko, musíš doufat, že máš hodnější váhu, než Garfield, protože tohle je opravdu zákeřné:
Za což se Garfield velice rád mstí:)) (moje oblíbené citoslovce BANZAI!):
Ano, Garfield váhu s radostí zmasakruje:
A bohužel i elektrospotřebiče se řídí oblíbeným heslem "Nebeeeeer úplatky, nebeeeeeeer úplatky...." , ale výhružky zaberou vždycky:):
Ale převlekem váhu nevoblbneš, Světli:) I kdyby ses převlíkla za tygra, tak máš holt peška....teda smůlu:) :
A diety ti taky moc nepomůžou... Nebo teda alespoň Garfieldova dieta je velice neúspěšná:
A teď, Světo, varování! I když je váha tvor zákeřný, tak si umej nohy, než na ni vlezeš!
No a tohle je bezotsyšná drzost:)) :
Tak pápá lálá, mějte se fanfárově, Vaše Tygřík:)

Zpravodajství

5. prosince 2007 v 20:11 | Tygřík
Teď mě rozesmálo zpravodajství TV Nova, musím se o to podělit. Informovali o závažném přestupku - nějaký výrobce textilu umístil na spodní prádlo logo Policie ČR a zásahové služby. Jedná se sice o vážný přestupek, ale neubránila jsem se smíchu, když jistý pan policista vysvětloval, že oba zmíněné znaky mají symbolizovat neohroženost a především schopnost vzdorovat násilí. S prominutím - mě ale vážně přijde, že toto je vtipný motiv na spodní prádlo už jen proto, co to má symbolizovat:D

Smrť

5. prosince 2007 v 18:57 | Tygřík |  Úžasná Zeměplocha
Já nevím... Slušelo by se nejprve nezasvěceným polopaticky vysvětlit CO je to Zeměplocha, ale já na to kašlu... Předpokládám, že ten, kdo mě zná toto už slyšel a kdo nezná vygooglí:)
Začnu s charakterisitkou Smrtě - koneckonců smrt je důležitá (pokud si to nemyslíte, doporučuju přečíst si Sekáče, kde Smrť dostane výpověď a na celé Zeměploše převažuje životní síla a má to opravdu nemilé následky:))
Tak tedy Smrť. Vyskytuje se téměř v každé knížce Zeměplochy. Tento chlapík je cirka dvoumetrový osob v kápi a s kosou. V jednom z úryvků knížky Koule (Věda na Zeměploše) se píše: Na Zeměploše není smrt jen pouhopouhým pojmem, je to dvoumetrový chlápek s kosou a MLUVÍ TAKHLE. Tímto se dostávám k samotnému Smrťovi. Žije ve svém domku mimo čas a prostor, jezdí na bílém koni jménem Truhlík (je to normální kůň, jako jediný se osvědčil. Koně - kostlivci měli tu nepříjemnou vlastnost, že se rozpadali na jednotlivé kosti a ohňoví koňové si pod sebou zase podpalovali podestýlku...) a miluje kočky. Kdysi dávno adoptoval holčičku Ysabell, poté u sebe zaměstnal Mrota. Ysabell a Mort se vzali a měli spolu Zuzanku. Nemá vůec žádnou představivost a jeho oblíbené úsloví je: NENÍ SPRAVEDLNOST, JSEM JEN JÁ.
A na závěr, ještě než sem dám obrázek si dovolím citátek z knížky Mort:
- Je pravda, že i když je zeměplošský Smrť, jak sám říká, antropomorfní personifikace, dávno už přestal používat tradičního koně-kostlivce, protože už ho unavovalo neustále cestou zastavovat a přidělávat mu drátem jednotlivé kousky, které z něj opadávaly.

Amélie z Montmartru

5. prosince 2007 v 17:24 | Tygřík |  Filmy
Amélie z Montmartru (Fabuleux destin d'AmUlie Poulain, Le), 2001, Francie/Německo, 120 min, scénář: Guillaume Laurant, režie: Jean-Pierre Jeunet, hlavní role: Audrey Tautou, hudba: Yann Tiersen, produkce: Jean-Marc Deschamps, kamera: Bruno Delbonnel

I když je tento film poněkud starší záležitost, já jsem ho viděla asi před čtrnácti dny, když jsem byla nemocná a doma se nudila. Film mě nadchl a okamžitě se vyšvihnul v mém osobním žebříčku na vrchol. Jednak má celý film velice příjemnou atmosféru Francie, jednak je nenáročný, jednak se mi líbí i dabing (viděla jsem film jak dabovaný, tak v původním znění s titulky) a především je plný nádherných detailních záběrů, které jsem si vyloženě užívala:))
Amélie (Audrey Tautou) je dvaadvacetiletá servírka v kavárně na Montmartru. Jednoho dne se rozhodne, že začne pomáhat lidem. Ale ne jako nějaká samaritánka! Dokáže být i pěkně zákeřná a vynalézavá, ale i tak plní lidské životy štěstím. Při tom také narazí na svou budoucí velikou lásku... Pointu filmu prozrazovat nebudu, to by ode mě nebylo fér, ale jestli můžu radit - až se budete nudit, nebo až budete mít mizernou náladu, tak si pusťte Amélii, stojí to za to! Vážně, nekecám. Na mou duši, na psí uši, na mého tříprstého lenochoda;-)

Fejeton o Santa Clausovi

5. prosince 2007 v 16:42 | Tygřík |  Svět očima Tygříka
Tento fejeton jsem zplodila při jedné hodině slohu, kdy jsme měli napsat cosi o Santa vs. Ježíšek.
Vánočním fenoménem posledního desetiletí je přešlapující postavička obézního děduly v zářivě rudém oblečku, který vlastní stádo nefalšovaných sobů. Původně finská obdoba ruského Dědy Mráze přeletěla oceán se svým sobím stádem a přijala americké občanství. V USA si musel tento finský emigrant vydělat nějakým způsobem na své živobytí (koneckonců - víte co to je, živit celé stádo sobů?) a tak propůjčil svoji tvář firmě Coca-cola. Takže američtí profíci udělali z původně zeleně oděného dárkonoše finských dětí novou ikonu Vánoc a reklamu na kyselinu - pardon, Coca-colu.
Bílé fousy, obézní postava (ano, i na původně štíhlého Fina přenesli "Amíci" svoji obezitu) a rudý obleček, každý Santu známe. Ještě aby ne! Však na našich tržnicích je tato obludka vidět už od října. Santa se stádem, Santa zpívá Rolničky, Santa bliká, nafukovací Santa… nabídka je vskutku pestrá, koneckonců kolegové z Číny dokáží vyrobit skutečně cokoliv.
Ale co je na tom nejsmutnější - když se zeptáte dítěte, kdo mu přinese o Vánocích dárky, odpověď je bezprostřední - "Jééééžííííšek". Ale na otázku, jak onen Ježíšek vypadá, dostaneme dokonalý a bezchybný popis onoho muže v rudém oblečku. Ježíšek je pomalu, ale jistě, utlačován. Za dalších deset let děti Ježíška znát nebudou. Proč? To je jednoduché, dnes je Doba uspěchaná. Santu každý zná, každý ho minimálně jednou viděl v podařené americké rodinné komedii, minimálně stokrát ho viděl na tržnici, minimálně milionkrát viděl reklamu na Colu. A Ježíšek? Ježíška nikdo nikdy neviděl. Ježíšek je bytost, o které máme každý svou vlastní, originální, představu. Není to tak lepší? Podle dnešní doby asi ne. Dnes nikdo nemá čas. Rodiče nemají čas sednout si se svými dětmi a povídat si o tom, jak asi Ježíšek vypadá. Rodiče dokonce ani nemají čas dětem vysvětlit rozdíl mezi Santou a Ježíškem. Je to smutné, ale je to tak. Nejhorší na tom je, že děti ani nemají zájem budovat si své vlastní fantazie o identitě Ježíška, proč také? Hrdinové jejich oblíbených amerických filmů Santu každoročně vidí běhat po střechách a sypat dárky komínem.
Jdu tedy zazdít komín, aby se ke mně Santa nedostal a jdu dokořán otevřít okno - pro Ježíška…
A tady typická ukázka toho, jak to dopadne, když budete zlobit. U nás se říká: "Když budeš zlobit, Ježíšek přiletí na peruti a řekne ... (každý si jistě doplnil..), ale jak je vidět, Santa koná:)

Garfield a ráno

5. prosince 2007 v 15:39 | Tygřík |  Garfield
Protože jsem tvor spavý, líný a především teplomilný, tak z celého dne nejvíc nenávidím ráno. Obzvláště teď, když je venku zimavo, hnusavo a tmavo:) Takže jsem si vzpomněla hned na několik stripů, které neuvěřitelně přesně odpovídají mému ránu:))

Tak nejprve, když zazvoní budík (v mém případě teda mobil, a i když mi hraje pěkně Beautiful Day od U2, tak bych nejradši házela z okna a tak podobně...). Tvářím se přibližně podobně, když mě vytrhne ze spánku, prevít jeden..:
No, potom si Garfield pro zpříjemnění rána dá kafe, což já teda nemůžu, protože po kafi zase okamžitě usnu...:-/ K tomu stripu mě napadá moje oblíbené: "Ať vstávám kdy chci, probouzím se o půl jedenácté":)
No a takhle to vypadá, když selže budík (už se tomu tak nejednou stalo...) a budí mě taťka:) :
Tak doufám, že si na mě zítra ráno vzpomenete:)

Les oběšených lišek - Arto Paasillinna

4. prosince 2007 v 20:57 | Tygřík |  Knížky
Ahojte. Pro dnešek snad už naposled - nic by se nemělo přehánět:) Tentokrát tu vyzdvihnu do nebes humoristický román, který sepsal finský spisovatel Arto Paasillinna. Tento spisovatel patří ve Finsku k nejpopulárnějším, v Čechách vyšly jeho romány: Zajícův rok, Stará dáma vaří jed, Chlupatý sluha pana faráře a právě Les oběšených lišek. Ten jediný se mi zatím dostal do rukou, ale poctivě budu pátrat po příležitosti přečíst si i ty ostatní:))
Děj knížky je situován do současnosti a odehrává se převážně v laponské pustině, zápletka začíná tím, že Oiva Juntunen v minulosti ukradl zlaté pruty, dovezené do Finska z Austrálie. Jeho dva komplici byli za přestupky zavřeni, ale Oiva vyvázl bez trestu, když však z vazby propustí jednoho z kumpánů, Oiva si uvědomí, že se o 36 kilogramů zlata nehodlá s nikým dělit. Na čerstvě propuštěného parťáka ušije boudu a ten se zase vrátí do vězení. Oiva uprchne na Floridu, ale uvědomí si, že tam ho brzy najdou oba komplici a tak se vrátí do Finska, vyzvedne svoje zlaté pruty a uchýlí se do pravé laponské pustiny, kde se chce ukrývat před svým druhým parťákem - Hemmo Siirou.
Mezitím major Sulo Armas Reemes sedí ve své kanceláři velitele praporu a uvažuje o sebevraždě. Stává se závislým na alkoholu. Když je mu svěřena příprava vojenského cvičení v Laponsku, kde stále opilý dovede svojí armádu spíše k záhubě než k vítězství, Reemes se rozhodne pro rok neplaceného volna, během kterého chce v Laponsku bojovat proti svojí závislosti.
Setká se zde s Oivou, který se však bojí dopadení, tak majorovi tvrdí, že je knihovník a v Laponsku zkoumá lišeníky. Oba muži se spřátelí a zakoupí domek na Kuopsuovaaře, kde se rozhodnou hledat zlato. Nicméně lež má krátké nohy a Reemes zjistí, že Oiva není knihovník, ale zloděj zlata, který se ukrývá. Naštve se a Oivu v afektu málem zabije (i když je tato scéna bezesporu vážná, já se u ní válela smíchy:))
Přichází tuhá laponská zima a ve vesničce Sevettijärvi se svých devadesáti let nejstarší Koltka na světě Naska Mosnikoffová. Do její chaloupky za ní přijdou z oddělení sociální péče, aby Nasce pogratulovali. Nakonec se ukáže, že ji chtějí umístit do domova důchodců. Ta se vzepře a uprchne i se svým starým kocourem Jeremakkim před úřady. Po několika dnech zcela vyčerpaná Laponka dorazí k domku Oivy a Reemesem, kteří ji přijmou mezi sebe. Zakrátko dorazí do Koupsuvaary Agnela s Kristýnou, dvě štětky, které mají zpříjemnit život Oivovi a Reemesovi. Společně oslaví Vánoce, které jsou pro každého z nich nejhezčí v životě, po Vánocích se Agneta a Kristýna vrátí do Švédska a tam se každému chlubí, kde byly. To se donese až k Hemmo Siirovi, který si spojí, že dvě a dvě jdou čtyři a vypraví se do Laponska s jasným úmyslem zabít Oivu. Mezitím Naska zemře a oba muži jí vystrojí důstojný pohřeb. V tom okamžiku se objeví Hemmo Siira a chce zlato. Nakonec Siira zahyne v pasti na lišky (další dramatická scéna, při které se smějete, až se za břicho popadáte) a Oiva a Reemes se vrátí ke svému životu.
Knížku doporučuji úplně všem - hovoří se v ní o náhodě, která dá dohromady 3 osoby, které by se nikdy nemohly potkat, navíc je celá knížka psaná čtivým stylem a je plná černého humoru. Doporučuju!!!

Noční hlídka - Sergej Lukjaněnko

4. prosince 2007 v 18:10 | Tygřík |  Knížky
Jojo, slíbené vysvětlení Tygříka. Děj knížky Noční hlídka (a jejích pokračování Denní hlídka, Šerá hlídka a Poslední hlídka) od ruského spisovatele Sergeje Lukjaněnka se odehrává v Rusku, v Moskvě. Hlavní postavou Noční hlídky je mladý Rus Anton. Je to pracovník Noční hlídky, je Jiný a bojuje za stranu Světla. Během banálního zátahu na neregistrované upíry se Anton dostane do centra boje mezi Temnými a Světlými. Anton stojí tváři v tvář Zavulonovi, démonovi, Temnému mágovi, musí zneškodnit Černou smršť, která ohrožuje Moskvu a získat na stranu Světla mladou mágyni - Světlanu, svoji novou lásku. V tomto souboji sil mu pomáhají jeho kolegové a přátelé z úřadu Noční hlídky - silná mágyně Olga, zakletá do podoby sovy, obrateň Káťa, beroucí na sebe podobu tygra (odtud její přezdívka Tygřík a odtud moje přezdívka. Tygřík mi je povahově nejbližší a kamarádka (její přezdívka je Světlana) mi tak říká:)) a další a další:) Takže to máme dvě mouchy jednou ranou - moje doporučení a taky slíbené vysvětlení toho, proč jsem Tygřík.

Titrace - fotosky

4. prosince 2007 v 16:23 | Tygřík |  Chemie
První fotka byla pořízena u vah, kde nám to samozřejmě skvěle šlo:)) (Barča je u elektrické váhy)
No a protože nejsme žádný vořezávátka, tak jsme se jaly okometricky zkoumat změny barev v baňce:
(V titrační baňce jsme měly vzorek vody minerálky, s asi jedním mililitrem rozotku 1 M NaOH a troška směsi indikátoru murexidu a NaCl. A titrovaly jsme do baňky roztok Chelatonu 3 až se nám směs v baňce změnila z červeno-žůžové na fialovou)
No, pak jsme se pokoušely dostat vzorek do pipety (ne, že by nám to šlo, teda aspoň mně to nešlo vůbec:)):
No a na závěr všeho dobrého i zlého - Barča u stojanu:
Takže tu je jasně vidět, že napoprvé jsme laborku přežily a veškeré náčiní k tomu potřebné taktéž:) Snad nebudeme potřebovat záchranku při další laborce:)

Chemie - projekt

4. prosince 2007 v 15:49 | Tygřík |  Chemie
Stalo se mi úplnou náhodou, že já, absolutní pako na veškeré vědy přírodní, jsem se nachomýtla k chemickému projektu, kde jde především o to, abychom ukázaly to, co umíme. Naštěstí veškerou chemii ovládá Baruška, zlatíčko moje:)) Nicméně včera jsem se dostala konečně mezi baňky a pipety a mám k tomu samozřejmě fotodokumentaci, díky panu profesorovi. Takže mám zvěčněné, jak mi úžasně padne bílý laboratorní plášť a jak inteligentně vypadám, když se tvářím, že něco inteligentního dělám:)))

Zdrávas!

4. prosince 2007 v 12:38 | Tygřík |  Tygřík info
Jmenuju se Tygřík. Teda já se tak nejmenuju, ale nechávám si tak říkat. K vysvětlení se určitě časem dostanu... Tak jo, vzhůru do práce, ať tu je trochu živo:)
catlover




cat
simon
cat
hate
st

home


mon