Únor 2008

Nespoutaná melodie

27. února 2008 v 19:12 | Tygřík |  Hudba
Ahojky. O víkendu jsem se koukala na Ducha (není nad to si kvalitně pobrečet :)) a tak sem dám text úvodní melodie. A jako bonus ještě video z Ducha a jako speciální bonus video s písničkou v podání mých milovaných (slabé slovo) U2.
Unchained Melody

Oh, oh my love
Oh my darling
I've hunger for your touch
A long and lonely time

And time goes by
So slowly
And time can do so much
Are you still mine ?

I need your love
I need your love
I need your love
God speed your love to me

Lonely rivers flow
To the sea, to the sea
To the open arms of the sea

Lonely rivers sigh
Wait for me, wait for me
I'll be coming home
Wait for me

Oh, oh my love
Oh my darling
I've hungered for your touch
A long and lonely time

And time goes by
So slowly
And time can do so much
Are you still mine ?

I need your love
I need your love
I need your love
God speed your love to me
It to me
God speed your love to me
I need your love
I need your love
I need your love
I need your love
I need your love
I need your love
I need your love
I need your love
I need your love
I need your love
I need your love
I need your love
I need your love
I need your love
I need your love
A teď Duch:
...a U2
Vaše Tygřík

IT Crowd

26. února 2008 v 17:19 | Tygřík |  Svět očima Tygříka
From Tygřík to Antik:))
Ahojky!
Tenhle seriál asi nemusím představovat (a ti co neznají, ti si to můžou vygůglit). Ale proč tedy o nich píšu. Absolutně mě dostaly trička, která se dají sehnat a jsou na motivy právě tohoto seriálu:)) A musím se podělit...
A pánská verze:
Tož minimálně jednomu člověku se toto bude líbit (viď, Martine?:))
Tygřík:-*

Garfield a had

26. února 2008 v 6:18 | Tygřík |  Garfield
Čauvec.
Ano, čtete dobře. Nikoliv Garfield a hlad, ale Garfield a had. Přinutila jsem se totiž zamyslet (ano, i to se mi občas děje) nad fobieme, které většina lidí má. Jsou to různé strachy - z pavouků, z uzavřených prosotr, ze špíny, z ostrých předmětů, s otevřených prostor...a v neposlední řadě i z hadů. A k tomu připojím i strip:)
Mějte se fanfárově:-*
Vaše Tygřík

Naprosto perfektní den

25. února 2008 v 19:58 | Tygřík |  Moje literární poklesky
Ahoj.
Právě jsem dopsala povídku, tak ji sem dám. Třeba si to někdo přečte a třeba se to bude někomu i líbit:)
Áááách. Nenávidím pondělky. A pondělní rána ze všeho nejvíc. Nemůžu honem nahmatat mobil, který zvoní. Prsty šmejdí kolem postele. Až když srazím skleničku s vodou, přinutí mě to otevřít oči. Rozespale mžourám do denního světla. Počkat! Denní světlo? Posadím se a z kaluže rozlité vody vytáhnu stále zvonící mobil. Rychle ho otřu od vody, vypnu budík a kouknu na čas. Sakra! Už jsem měl být v práci. Pondělí mě opět nezklamalo. Jak jinak… vymotám se z peřiny a neomylně nohama došlápnu do kaluže z vody, kterou jsem před chvílí rozlil. Voda mě zastudí. Vztekle otřu chodidla o koberec. Achjo, říkám si, proč zrovna já? Stáhnu si triko, ve kterém už delší čas spávám a hodím ho na postel. Tedy chtěl jsem ho hodit na postel. Pondělní gravitace přinutila triko plesknout přímo do rozlité vody. Achjo…
Vyběhnu z pokoje, přičemž zakopnu o práh, ale na poslední chvíli vyrovnám rovnováhu, a tak nespadnu. Natáhnu na sebe v rychlosti oblečení, přes tričko si zapnu mikinu, v kuchyni popadnu svoji tašku, ve které nosívám věci do práce a hodím si ji přes rameno. Ozve se pronikavé: "Křřřup!" taška spaden na zem, ven se vysypou papíry a propisky se mi rozkutálí kolem. Letmý pohled na hodiny mě ujistí, že opravdu nestíhám. Kleknu si na všechny čtyři a sbírám všechna lejstra. Bleskově to všechno nacpu do batohu a pádím do předsíně. Ze skříně vytáhnu boty a začnu se obouvat. Jedna bota, jedna noha, druhá noha, druhá bota… "Křřřup!" ozve se tohoto rána již podruhé. Během zavazování bot, se mi podařilo urvat tkaničku. Moje značně omezená slovní zásoba mi brání v přívalu nadávek. Dneska jsem vyčerpal už úplně všechny, které znám. Nu což… opakování je matkou moudrosti…
"Kurva drát! Na to se můžu vysrat!" zařvu. A hned je mi o poznání lépe. Hmátnu po jiném páru bot, hodím batoh na rameno a vyrazím z bytu. Seběhnu po schodech. Mám štěstí. Domovnice ještě nestačila na chodbách a schodech vytřít. Při mojí smůle bych se na mokré podlaze smeknul a natáhnul se. Tak tedy alespoň zakopnu o kýbl, který má domovnice jž připravený pod schody.
S omluvami, které se mísí s nadávkami, vyběhnu ze dveří ven na ulici. V botách mi čvachtá voda s mydlinkami, zanechávám za sebou cestičku jako slimák. "Naštěstí" se spouští lijavec, tak už nemám mokro jen v botách, ale jsem promočený celý. Už nenadávám. Kličkuji mezi odeštníkovanými lidmi. Můj deštník je doma, v roztržené tašce ležící na podlaze, pečlivě připravený pro případ, že by se cestou do práce spustil déšť.
Pádím k budově naší firmy. Stejně přijdu pozdě… Konečně jsem téměř u cíle. Rychle přeběhnu přes přechod a vběhnu do prosklené přízemní haly. Kývnu na dívku v recepci. Ta se rozpačitě usměje a schová se mi za velký starý fíkus. Je moc hezká, ta dívka v recepci. Taková drobná, něžná… mohl bych zkusit pozvat ji na oběd. Jak tak jdu a přemýšlím o blondýnce z recepce, míjím jinou slečnu, která na svých podpatcích klape směrem k zasedací místnosti s podnosem v rukou. Na podnose nese několik hrníčků. Kouří se z nich a já cítím vůni kávy… ale ve svém zamyšlení na úplně rovné podlaze zakopnu. Nevím o co. O svoje nohy? O pondělí? Každopádně se svalím na zem a hrníčky z podnosu padají jeden za druhým a valná většina jejich obsahu se vsákne do mého oblečení, které je beztak celé promočené díky přepršce tam venku. Nevím co mám dělat. Mám se smát nebo zuřit?
"Nnnnení vám něco?" pípne ustrašeně děvče. Tác má pořád v rukou. Neodpovím. Co bych jí taky měl říct? Líčit eskapády dnešního rána? Věřila by sotva polovině…
Zvednu se a vyběhnu do svojí kanceláře. Výborně! Šéfová tu není! Protáhnu se kolem jejího stolu do svého kutlochu a zabouchnu za sebou dveře. Rychle se přitočím ke skříni, kde mám mimo jiné i tričko, úplně čisté - pro případ nouze. Rozepnu si mikinu, svléknu si tričko a rychle se navléknu do čistého. Seberu země kupičku oblečení špinavého od kávy a spokojeně se otočím ke svému stolu. A spokojený úsměv mi urychleně zmrzne na rtech. U mého stolu totiž sedí šéfová, zuří tak, že jí málem pára stoupí z uší a navíc je mírně škovaná mojí bleskovou převlékací show.
"Eh… dobré ráno…" vymáčknu ze sebe.
"Dobré ráno?! Spíš poledne!" vyštěkne na mě šéfová a významně si poklepe na hodinky na jejím levém zápěstí, "neměl jsi tu náhodou být v sedm?!" houkne na mě. Pro upřesnění - právě je přesně deset.
"Ehm… no, já vám to vysvětlím…" začnu.
"Nic nevysvětlíš, máš padáka. Chodíš z tříhodinovým zpožděním a o tom striptýzu tady se ani nezmiňuju!" no, to vypadá, že tohle si asi už nevyžehlím… Šéfka rázně vykráčí z mojí kancelářky a jediné co po ní v místnosti zůstane je vůně jejího parfému a canc papíru, na kterém se skví nápis VÝPOVĚĎ.
Když za další dvě hodiny vycházím ze svojí kanceláře, oknem na chodbu proudí zlaté sluneční paprsky. Seběhnu po schodech a s krabicí věcí v podpaží sejdu do haly. Projdu kolem recepčního pultu, kde se na mě plaše usměje ta krásná blondýnka. Kývne na mě hlavou, přijdu tedy přímo k ní a ona mi beze slova do ruky vsune kartičku, je na ní telefonní číslo. Vyjdu s úsměvem ven z budovy a slunce mě zalije svými teplými paprsky. Po dešti a mracích není nikde ani památky. Můj úsměv se ještě víc rozšíří a začnu si hvízdat svoji oblíbenou písničku. Vždyť, myslím si, je vlastně dneska docela pěknej den…
Tygřík:-*

Pondělní anketa

24. února 2008 v 19:22 | Tygřík |  Svět očima Tygříka
Přeju pěkné pondělí. Tak co, jaký vliv na Vás má pondělí?:) Na mě jednoznačně destruktivní:))

Shaun the Sheep

24. února 2008 v 18:39 | Tygřík |  Svět očima Tygříka
Neodolám. Musím Vás seznámit s ovečkou Shaun. Je dokonalá. Bohužel se na YouTube hledá blbě, protože nemá tolik fanoušků, aby Vám na poprvé vyjelo hafo linků. Ale stojí za to a já Vám to usnadním - budu přidávat mnou nalezená videa. Tak schválně, jestli Vás nadchne stejně jako mě:))



Tygřík:-*

Smrťův step

20. února 2008 v 21:36 | Tygřík |  Úžasná Zeměplocha
Ahojky!
O Smrťovi jsem se tu už zmiňovala, takže asi tušíte, co je to za fajn chlápka:)) Dneska tu mám video - Smrťův step. Mnozí mě budou považovat za cvoka, ale Ti, co vědí voč gou... No pro ty to bude zážitek:))
Tygřík:-*

Garfield a počasí

20. února 2008 v 17:27 | Tygřík |  Garfield
Zdrávas!
No dneska už to venku stálo za to, což? Tím chci říct, že už tam bylo docela bytelně. Však ono ještě bude líp:) (Antik: ŽÁDNÝ METRY SNĚHU V BŘEZNU /ani v létě/ !!!!!) A co si o počasí myslí Garfield? No tradičně je hoooodně jízlivý...:))
No, každý se někdy splete, žejo...
Tak s tímhle zas až tak nesouhlasím...:D
No a na závěr - příroda může být nebezpečná!
Tak až budete randit někde támhle v parku, tak si na mě vzpomeňte, jo?
Tygřík

Pro moje spolužáky:)

15. února 2008 v 9:47 | Tygřík |  Hudba
Ahojky!
Tedy ne, že bych nadpisem ostatní chtěla odradit, ale chci se podělit o jedno ulítlý video, které je ve francouzštině (dokonce snad ujetější než Belle, belle, belle)... No je to prostě pakárna:D Hlavně mě pobavil ten rozhovor kde je plavecký bazén:D
Tygřík

Valentýn

15. února 2008 v 9:06 | Tygřík |  Svět očima Tygříka
Ahojky!
Po dvoudenní odmlce, kdy jsem svým xichtíkem orala sjezdovky v Říčkách s prknem na nohou, Vám chci sdělit jen svůj takový malý povzdych nad svátkem všech zamilovaných.
No, já nevím jak Vy, ale ten boom posledních let, kdy se jen co zmizí z letáků a nabídek všech Kauflandů, Lidlů, Intersparů a Globusů vanošní nesmysly (čokoládový Santa, čokoládoví sobi a Santa, čokoládový Santa s rolničkami...), nastoupí další amerikanizovaná super skvělá výhodná nabídka zboží, tentokráte ve všech odstínech žůžové a hearts are all around... To se mi prostě nelíbí. Je to, sprominutím, občas na zeblití. To, co ještě před měsícem bylo červené a mělo to xicht Santy, je nyní růžové a pokryté srdíčky. Z časopisů se hrnou rady, jak svému miláčkovi na svátek všech zamilovaných udělat radost, všechny možné i nemožně recepty (většinou to obnáší hodně růžové polevy, srdíčkovou formu a nebo čerstvé okvětní plátky růží) co na zub před vášnivou valentýnskou nocí, bulvární plátky se předhánějí, kdo nabídne lepší výběr romantických filmů na DVD a rádia se předhánějí, které v jednom dni zahraje víc romantických ukňouraných ploužáků.
Nemůžu si pomoct, ale Valentýn mě nijak nebere. Valentýn není svátek zamilovaných, ale prodejců, kteří valentýna berou jen jako vycpávku mezi vánocemi a velikonocemi. Koneckonců - ČR svůj svátek zamilovaných má na prvního máje, tak proč slavit dvakrát? Stejně - vykašlete se na rady časopisů, jak udělat radost svému miláčkovi, vykašlete se na globální oslavy růžového podkladu a červených srdíček. Nepečte dorty s růžovou polevou, jen proto, že Vám to poradil nějaký časopis. Vašemu miláčkovi může udělat radost drobnost a hlavně, neříkejte svojí lásce: "Miluju tě!" jen proto, že je Valentýn. Říkejte to mnohem častěji a proto, že je to pravda.
Naprosto neromantická Tygřík

Závrať

12. února 2008 v 6:00 | Tygřík |  Moje literární poklesky
Tak toto je můj nejaktuálnější poklesek. Teda není nejaktuálnější, ale je to asi tak jediné, čím se já teď můžu "chlubit". Tak tedy čtěte, snad se bude líbit...
Jmenuji se Jimmy a bydlím v New Yorku. Žiju v útulném bytě na Manhattanu a pracuji jako daňový poradce v jednom z mrakodrapů. Právě sedím, ostatně jako každý den ráno, v metru. Po dvaceti minutách ve vlakové soupravě podzemní dráhy vystoupím po eskalátoru na denní světlo, koupím si kelímek pomerančového džusu a noviny, které zběžně přelétnu během ostré chůze po rušné Avenue. Potom se propletu mezi žlutými taxíky a jsem doma. Pardon. V práci. Samozřejmě…
Metro sebou cukne. Kouknu na hodinky. Spíš je to jen takové gesto. Přesně za dvacet minutek mě vlak vyplivne do různobarevného davu. Můžu si zatím zdřímnout…
…Procházím známou chodbou, v tom najednou zhasne světlo. Tápu po paměti směrem k výtahům, když zrovna jeden s cinkáním otevře dveře a žluté světlo zalije temnou chodbu několika paprsky. Výpadek proudu… řeknu si, když vstupuji do výtahu. Až když se zavřou dveře, konečně mi to dojde… vždyť nejde proud, tak, ksakru, proč funguje výtah?! Zděšeně se podívám po tvářích svých "spolucestujících". Samé anonymní tváře mého velkého New Yorku. Ve výtahu zabliká světlo a já propadám panice. Jsem klaustrofobik. Výtah se s trhnutím zastaví. Polévá mě studený pot. Jak dlouho tu budeme trčet? Znovu si prohlížím ostatní ve výtahu. Nikdo nemluví, každý je zahloubán do svého mikrosvěta a okolí je každému upřímně ukradené… každý zírá před sebe. Pomalu zkoumám všechny tváře a můj pohled ulpí na dívce, která stojí v samém rohu. Když najednou světlo zabliká znovu a zhasne. zmocňuje se mě strach. Zdá se mi, že se stěny přibližují stále blíž k sobě. Nemohu dýchat. Je to strachem nebo nedostatkem kyslíku v kabině? Jak dlouho to tu můžeme vydržet? Vždyť tu zemřeme, chce se mi křičet! V tu se světlo zas rozsvítí, ačkoliv výtah i nadále stojí. Prohlížím si dívku. Má krátké husté černé vlasy, velké hnědé oči lemované závojem dlouhých černých řas a krásný obličej. Co ale upoutává mou pozornost jsou rudé nehty a řetízek na jejím krku z bílého zlata. Světlo opět zhasíná a já zavírám oči. Před očima na mě z temnoty pulzuje bílý kříž a já cítím, že se propadám do temnoty… a padám hluboko a hluboko… čekám náraz dopadu a trhnu sebou…
Dívám se kolem sebe, stále sedím v metru a informační panel mě ujišťuje svou nachovou září, že příští stanici vystupuji.
Když vlak zastaví, vyskočím ven a klestím si cestičku davem. Když na mě dopadnou sluneční paprsky, je tak snadné uvěřit tomu, že to byl jen sen. V rychlosti srkám pomerančový džus a s tváří zabořenou do novin spěchám k mrakodrapu, kde se nachází i moje kancelář, padesáté druhé patro. Na rohu se pozdravím s Bobem, už od nepaměti má na rohu svůj stánek s rybami. Kývnu i na afroameričanku, která má stánek s pečivem naproti Bobovi a obejdu dva zuřivě troubící taxíky. Odhodím kelímek od džusu do přetékajícího odpadkového koše před vchodem do věžáku a vstupuji do chodby. Mířím k výtahům a čekám, až si jeden z pěti dá dostaveníčko i tady. Konečně! Jeden z výtahů s cinknutím otevře dveře a já, navzdory své fobii z uzavřených prostor, vstupuji dovnitř. Vtom ale spatřím dívku stojící v rohu výtahu. Má husté černé vlasy, karmínové nehty a Krista kolem krku. Vzpomenu si na svůj sen a otočím se k výtahu zády. Běžím opačným směrem, k požárnímu schodišti a běžím nahoru. Beru schody po dvou a stěží popadám dech. Musím si odpočinout. Když tu náhle zhasne světlo… slyším tlumené nadávky. Vypadl proud. Po tmě vystoupám až do padesátého druhého a vyčerpaně se sesunu na svoji židli u stolu. Vzápětí se rozsvítí a po chvíli vejde dovnitř můj kolega Dave.
"Člověče… odteď chodím po schodech pěšky. Zůstal jsem trčet ve výtahu…příšerný! Nemáš trochu Brandy? Jsem celej vyklepanej!" Davidův monolog přerušilo rázné zaklepání. Dovnitř vstoupila šéfová.
"Ráda bych vám představila vaši novou kolegyni…" Dave si v rychlosti poupraví kravatu a ze stínu naší nadřízené vystoupila dívka.
"Jimmy, tohle je Sam, bude s tebou pracovat na nové zakázce…" pokračuje šéfová a já se podívám Sam do tváře. Poznávám ji, je to ona! Dívka z mého snu a výtahu. Zatmí se mi před očima a ze tmy svítí bíle kříž. Rukou tápu směrem k Brandy na Davidově stole a pořádně si přihnu rovnou z láhve. Náhoda? Říkám si. Osud? Nevím… Asi závrať.

Knihovník

11. února 2008 v 16:03 | Tygřík |  Úžasná Zeměplocha
Po jisté konkrétní páteční akci jsem z pochopitelných důvodů dospěla k názoru, že je načase přidat sem další profil ze Zeměplochy. A sice Knihovníka. Asi moji nejoblíbenější postavu, spolu se Smrtěm a Zavazadlem:)
Knihovníkem NU je lidoop, přesněji řečeno orangutan. Ať se děje, co se děje, nikdy o něm neříkejte, že je opice. Protože není! Ale ani orangutanem nebyl vždycky, byl do této podoby přeměněn během událostí v Lehkém fantastičnu - jenže od té doby si žádný člen univerzitního sboru nemůže vzpomenout, kým byl předtím.
Je jasné, že ať byl Knihovník dříve kýmkoliv nebo cokoliv je se sebou náramně spokojený a myslí si, že chápavé palce u nohou a mimořádně dlouhé ruce jsou v jeho zaměstnání velkou výhodou. Jeho stav mu tedy naprosto vyhovuje, protože díky délce svých rukou a nohou se bez problému vyhoupne i do nejvyšší police s knihami. Mágové říkají, že uvnitř byl vždycky Knihovníkem a jeho neškodná lidská podoba po prvních několik desetiletí života pouze zabíjela čas do té doby, než se mohl stát svým pravým já.
Velice ddobře rozumí knížkám a nadevše je miluje (zvláště ty magické) a stará se o ně s nevídanou láskou a péčí. V jeho rukou se rozplývají i knížky, které většinou musí být připoutány silnými řetězy. Velice často se objevuje v neobvyklých situacích v Ankh-Morporku. Chvíli hrál na klávesy ve skupině Howling Rocks. Miluje buráky, a to hlavně ty z hostince u Zašitého (Prokopnutého) bubnu.
Má vzezření zrzavého gumového pytle naplněného vodou a přerostlého (stopadesátikilového) člověka. Obvykle chodí nahý, ale občas po koupeli nebo když je to nezbytně nutné, nosí staré zelené roucho. Jediný zvuk který vydává je "oook", kterému se všichni naučili rozumět, ať už to má znamenat cokoliv a každému obyvateli NU nedělá problém se s Knihovníkem domluvit.
Pápá lálá.
Vaše Tygřík

Grammy Awards

11. února 2008 v 10:58 | Tygřík |  Hudba
Ahojte!
Ve Městě Andělů se předávaly hudební ceny Grammy. Naši republiku několika nominacemi reprezentovala Markéta Irglová s Falling Slowly, ale neproměnila ve zlatý gramofónek ani jednu. A jak dopadli ostatní? No, to nejzajímavější se pokusím dostat do tohoto článku.
Nahrávka roku - mezi nominacemi byla například Beyoncé (Irreplaceable), Rihanna (Umbrella) nebo Justin Timberlake (What Goes Around…Comes Around). Cenu si však odnesla (tedy neodnesla, ale získala /neodnesla, protože na vyhlášení nebyla/) Amy Winehouse za písničku Rehab. Albem roku se stalo River: The Joni Letters, na kterém můžete slyšet Leonarda Cohena, Norah Jones, ale také se tu vyskytuje Joni Mitchell nebo Tina Turner. Píseň roku - opět mezi nominacemi Umbrella, vítězná je však písnička Rehab. Nejlepší pop písnička - shrnu dohromady jak ženskou, tak mužskou kategorii. V té ženské jsem fandila Fergie a její Big Girls Don't Cry, ale Amy Winehouse s Rehabem nezklamala a v mužské kategorii zvítězil Justin Timberlake, i když jsem já fandila písničce Amazing od Seala. A v kapelách bohužel pohořeli moji milovaní U2 s písničkou Window In The Skies;'( a cenu si místo nich odnesli Maroon 5. U2 pohořeli i v kategorii nejlepšího rockového počinu, nominovaná Instant Karma neuspěla, Icky Thump s The White Stripes byli odměněni místo nich. Kompletní výsledkovou listinu letošních Grammy můžete zkouknout tady. Já utřu slzy lítosti nad tím, že U2 si nic neodnesli a budu doufat, že letos se konečeně dočkám jejich nového alba. To aby příští rok mohli proměnit všechny nominace v ocenění.:)
Tygřík

Rubrika - čistě pro informaci

11. února 2008 v 9:10 | Tygřík |  Tygřík info
Ahojte!
Konečně jsem vytvořila rubriku, která nebude mít žádný podstatný literárně hodnotný obsah (což ostatně nemá žádná..), ale čistě informativní. Většinou tu budu upozorňoat na organizační změny na blogu, nové rubriky, zajímavé odkazy a tak dále a tak dále. Prostě pro Vaši informaci:) To abyste náhodou nepřehlédli něco důležitého:))
Vaše Tygřík

The (hi)story of Ireland 2

4. února 2008 v 18:15 | Tygřík |  Irsko
2. Irské náboženství během neolitu
Pamětihodnosti dochované z dob neolitického Irska a celých Britských ostrovů vůbec byly vybudovány kmeny prvních zemědělců na tomto území. Sloužily jako chrámy či svatyně. Svým vzhledem se podstatně liší od chrámů v Řecku nebo Itálii, které pocházejí z přibližně stejné doby. Irské svatostánky z dob neolitu se nazývají pojmem megality, neboť jsou zbudovány z obrovských kamenů - doslova. Nejznámější takováto památka v Irsku se jmenuje Newgrange anglicky a Brú na Bóinne v gaelštině.
Brú na Bóinne se nachází v oblasti Country Meath, nedaleko Dublinu. Postaveno bylo pravděpodobně před 5 200 lety, tudíž je přibližně o 500 let straší než proslulé pyramidy v Egyptě (ale samozřejmě může být i starší). Zajímavostí je, že Brú na Bóinne je přibližně o tisíc let starší než velice známý megalitický kruh v Stonehenge. Jedná se tedy o jednu z vůbec nejstarších staveb na světě a také na seznamu památek UNESCO.
Newgrange, potažmo Brú na Bóinne, vypadá jako malá hora na vrcholku skutečného kopce. Taková boule.
Celý to má představovat "the Mother Earth" čekající dítě. Brú na Bóinne galsky znemená "Womb of the White Cow" (omlouvám se, že nepřekládám, ale poetičtěji to skutečně působí v té angličtině…), kde "the White Cow" znamená údajně totéž co "the Mother Earth". V té mojí knížečce o Irsku je několik opravdu zajímavých a neuvěřitelně propletených souvětí, která osvětlují vznik toho názvu. Překlad toho mi problém nedělá, ale obávám se, že ten propletenec by okamžitě ztratil hlavu i patu:). Tak toho pro dnešek nechám a příště se podíváme na křesťany a druidy v Irsku.
Tygřík

Vltavínek - ten můj:)

4. února 2008 v 16:41 | Tygřík |  Astronomie
Ahojky.
Tak konečně mám fotky svojeho střepu, co ho tak pyšně nosím na krku:) Ještě budou jedy fotky, ale to až časem... Tak doufám, že se Vám bude líbit stejně jako se líbí mně (pozn.: NEDÁM!!!!!!!!!!!!!) :D
Teď trochu nasvícenej:
A teď trochu z blízka (mírná nadživotní velikost:D)

Soutěž pro Garfieldomaniaky - vyhlášení

4. února 2008 v 15:21 | Tygřík |  Garfield
Čaute.
Tak konečně vyhlásím soutěž:) Začnu tím, že Vám chci poděkovat za účast. Tahle soutěž není právě objektivní z hlediska porovnání stripů, protože neexistuje špatný strip. Spíš šlo o to, aby mě v tu danou chvíli rozesmál. Vám hovoří k dobru to, že většinu stripů, které dorazily jsem opravdu neznala. Takže Vám všem gratuluju a teď třetí místo:
Druhé místo:
:) A místo první:
Jak můžete vidět, nemá moje hodnocení žádnou hlavu natož patu. Šlo o momentální stav pobavení. Ale to není vše! Jeden strip ještě zveřejnit musím a to doopravdy MUSÍM!, protože moje ješitnost jinak nedovolí - tak tedy tu je:
No musíte uznat, že se tímto nejde nepochlubit:), takže děkuju i tady.
Tygřík

Son of a Plumber

1. února 2008 v 12:16 | Tygřík |  Hudba
Jinými slovy Per Gessle, Helena Josefsson a pár dalších hudebníků. A o čem to bude konkrétně dneska? O písničce Hey Mr. DJ. Právě ji poslouchám (pokusím se i o přepis textu, snad to slyším dobře:)) a tak jsem si řekla, že se s Vámi podělím (a při té příležitosti si vyzkouším jednak poslech a jednak přidávat videa, o to jsem se totoiž ještě nepokoušela) o, podle mě, krásnou písničku. Už jsem se o této grupě zmiňovala, v souvislosti s písničkami Här kommer alla kanslorna... a I Have a Party In My Head. A taky jsem už chvalořečila křišťálově čistý hlas Heleny Josefsson. V posledních týdnech mám takovou hoodně zvláštní náladu a tahle písnička je v posledních dnech mnou nejposlouchanější... No, nebudu se tu pouštět do rozborů toho, co se mi honí hlavou. Radši přistoupím k tomu textu:
It could happened to anyone
Anyone, to anyone
Wakin' up around the corner of a dream
Gaze with one eye
Yearn to fly
An endless high
A butterfly
Realize it's hardly how it seems.

Hey Mr. DJ won't you play another love song
No more talkin' if you please
Hey Mr. DJ won't you play another love song
For my baby and me.

She had her love for sale shoes on
Carried on all summer long
I guess she was the best company for me
And river music
Filled the street
Like velvet heat
A kiss complete
I believed in every word she laid on me.

Hey Mr. DJ won't you play another love song
No more talkin' if you please
Hey mr dj won't you play another love song
For my baby and me
For my baby and me.
Tygřík

Soutěž pro Garfieldomaniaky - info

1. února 2008 v 10:17 | Tygřík |  Garfield
Dobré ráno všem ve spolek.
Stripů dorazilo víc než jsem čekala, takže já se jdu probrat tím mnohem a jdu zvažovat vítěze soutěže.:)
catlover




cat
simon
cat
hate
st

home


mon