In my world of unicorns

25. července 2010 v 21:26 | Tygřík |  Svět očima Tygříka
Hojte.
Tak se opět po dlouhé době (no dobře, po týdnu, to je u mě poslední dobou spíš úspěch) se opět ozývám. Strašně dlouho chci napsat článek, ale nějak se mi vždycky v půlce psaní přestane chtít vymýšlet nebo mi dojdou slova. Nevím, jsem asi nějaká rozbitá.


Chodím do práce. Nikoliv do práce, kde se musí dávat pozor na děti (i když ty se tam taky vyskytují poměrně hojně), ale do práce, co mě zaměstnává v průběhu celého roku o víkendech. A taky tam nechodím, ale jezdím, a to prosím pěkně na kole. Což v těch vedrech (které pominuly a mě vehnaly do zachumlávací mikiny) vypadalo přibližně tak, že jsem přijela do práce a šla pomáhat mamce do kanceláře, přičemž jsem byla spařená jak červená ředkev pro prasata (barva a přitažlivost naprosto odpovídají) a všichni se mi smáli.

Pro pomocné práce v kanceláři jsem se musela naučit komunikovat s vyšší inteligencí, a to prosím s kopírkou, která je fakt chytrá. Dokonce i sešívat ten bazmek umí. To by člověk nevěřil... A asi první kopírka, kterou jsem v životě potkala a dá se s ní komunikovat i poněkud civilizovanější formou než je dobře mířený kopanec kamsi k zásobníku na papír. Uvidíme co na našem vztahu změní fakt, že je zítra pondělí...

Když jedu do práce na kole, jedu kolem pole slunečnic. To je taková nádhera! Miluju slunečnice! Až ze mě jednou bude mimozemšťan a někde se vykydnu, chci mít podobu slunečnice. Což mi připomíná že bych si mohla konečně přečíst Den Trifidů. Když v práci nedělám pomocníka mamce v kanceláři, jsem normálně v provozu. Moje pracovní pověření spočívalo v tom, že jsem chodila jak tydýt okolo stola la la la a snášela nikoliv vejce ale velmi zábavné vzdělávací produkty. A přitom četla věty na úrovni: EMA MÁ MÍSU, MÁMA MÁ EMU, EMU JE PŠTROS, ADAME, NOSEM SE NEJÍ atp. A k tomu všemu nikoliv rádio OK ale rádio Blaník (nedělejte si iluze, je to radio OK jen se to jmenuje jinak). Takže většinou poslouchám Lehké fantastično nebo Stopařova průvodce, protože je mám jako audiobooky :)

V práci je teď hodně brigádnic. Našla jsem si kámošku, jmenuje se Míša, její mamka taky dělá v kanceláři. Míša je první normální člověk s kým se tam můžu bavit. Chodí na vejšku do Jihlavy a je moc fajn. Společně trávíme kouřící pauzy jako nekuřačky opodál a bavíme se na účet děsivého rádia Blaník a děsivých brigádnic s kraťásky, které plní úlohu spíš spodního prádla (jak jinak si vysvětlit to, že dívence sahají ani ne do půlky půlek?) a my se na to musíme dívat (co teprv když se dotyčná ohne k paletě, žejo?).

Míša rovněž disponuje milovaným mužem s naprostým nepochopením pro její hudební vkus. Což je věc kterou sdílíme, protože Adama by nejvíce potěšilo, kdyby mi někdo všechnu hudbu ze serveru mocným dylýtem poslal do křemíkového nebe.

Byli jsme s mužem na svatbě. Zjistili jsme že Mechov je kraj pro Pardubačku s doprovodem Chrudimáka značně nepřátelský. Ale měli jsme krásný velký černý deštník. A já sem měla šaty (sucks) a vlasy jako kokršpaněl (ponaučení - pokud naprosti Vám jdou lidé s kokršpanělem na vodítku a divně po vás koukají, je to jen proto, že máte účes jako jejich pes a jim se to vůbec nelíbí). Což vzniko tak, že poslední dny nemám vůli si po umytí vlasů na ně plácat chemikálie, kterým vděčím za to, že jako kokršpaněl nevypadám. Adamovi se to bůhvíproč líbí. Na okolní svět  to má takové účinky, že mě poprvé v životě pustil chlap v autobuse sednout (buď vypadám staře nebo těhotně) a řidič mi dal přednost a nechal mě projít aniž by si ze mě chtěl udělat potah na kapotu. Asi vypadám už natolik Gorgonomedůzovitě, že se mi radši všichni klidí z cesty.

Doma pokračuje bitva zvaná "nový obývak". Dneska naši vykradli IKEU nebo co, protože to vypadá jako kdybychom si chtěli postavit minimálně raketoplán a ne obývakovou stěnu. Taky to přináší kratochvíle typu čištění mikrovlnky (ten chrchel v rohu co může být brambora, omáčka, ale i maso se mi stejně nepovedlo vydrbat, největší účinek to mělo takový, že minimálně do vánoc bude vše ohřívané v mikrovlnce smrdět prontem), otírání CDček od prachu (proboha mohl by mi někdo říct, proč máme mezi Blackmore's night a Deep Purple CDčko obsahující údajně meditační hudbu alias Bacha, Vivaldiho a podobná zviřátka? popřípadě kde jsme vzali CDčko oplodňováků s růžovým nápisem Sweet Dimension?!) a neustálé mytí hadrů od prachu mýdlem s jelenem (krycí název: jaderné mýdlo). Což mě vede k tomu, že jen co se mi zhojil puchýř na ruce od nabíjení vzduchovky, mám puchýř na ruce od ždímání hadru. Jestli něco doopravdy jsem, tak jsem neschopná a nepraktická, abyste věděli.

Což je asi taky všechno co jsem Vám musela sdělit, ale vzhledem k tomu že tento článek doshauje kvalit básní Chrochťáka Prďocha a jeho Ódy na hrudku zeleného hnusu již jsme našli jednoho sychravého jitra v podpaží, tak si většina z vás uhryzala už nohu a mně brzy vyletí tlusté střevo do krku a zadusí mozek. Howk.

Tygra
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 BAF BAF | 25. července 2010 v 21:32 | Reagovat

To je mi sebedůvěry na nedělní večer.:-) Jo a s dylýtem bych se neobtěžoval... Například teď jsme v práci dostali nové bourací kladivo... ;-)

2 Tygřík Tygřík | E-mail | Web | 25. července 2010 v 21:41 | Reagovat

...říká mladík, kterého praštili bagrem...

3 BAF BAF | 26. července 2010 v 20:57 | Reagovat

Neprastili jen jemne primackli (jemne proto ze ten bagr ma silu 10 tun)a jednou malem rozmackli ale to jsem se najednou musel uhnout...

4 Tygřík Tygřík | E-mail | Web | 26. července 2010 v 21:19 | Reagovat

To nemění nic na faktu, že šílím strachy, zvlášť když mi pak vyprávíš takovéhle historky...:-/

5 BAF BAF | 26. července 2010 v 21:48 | Reagovat

já nevím proč se hned plašíš... Třeba dneska jak jsme ruply ten vysokotlaký plyn to bylo mnohem nebezpečnější...

6 Tygřík Tygřík | E-mail | Web | 27. července 2010 v 20:27 | Reagovat

Jojo, hned jsem úplně klidná....

7 Raven Raven | Web | 30. července 2010 v 23:37 | Reagovat

Máš to s tím chlapem starostí :P

Já mám starosti s podkolenkama. Na rozdíl od tebe nesnáším svojí práci.

Pokud jde o cédéčkové kostlivce ve skříni, u mě v pokoji se pořád někde nachází CD Britney Spears, které jsem dostala asi k jedenáctým či dvanáctým narozeninám od tatínka, kterýžto se snažil pravděpodobně "napravit" směr, kterým jsem se ubírala, když jsem si začala půjčovat The Doors.

Smutná to historie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
catlover




cat
simon
cat
hate
st

home


mon